Motorkaři.cz Yuki 125i SR - oblíbené supermoto v novém

Stopětadvacítkový supermotard nebo enduro značky Yuki je mezi začínajícími motorkáři už takovým malým evergreenem. Mezi hlavní lákadla patřila a patří nízká cena, solidní jízdní vlastnosti, líbivý design, styl kategorie a nakonec také trvanlivost. Oblíbený motard loni v létě dostal další generaci s názvem 125i SR. Dokáže navázat na úspěchy svých předchůdců?

Kdo pochybuje o slovech „úspěchy“ a „trvanlivost“, ať se podívá do naší databáze. I když se zejména na prvních modelech objevovaly různé mouchy, většinou mezi majiteli vládne spokojenost a najdete jen málo fatálních závad. Yuki zkrátka vždycky patřila mezi ty kvalitnější čínské značky. Nové stopětadvacítky tedy mají na co navazovat. V množném čísle to píšu proto, že vedle silničního SRka s litými koly si můžete vybrat ještě verzi SG orientovanou víc na terén s plnohodnotnými drátěnými off roadovými koly.

Obě motorky přijíždějí hlavně s upraveným vzhledem, protože i když tu máme trošku jinou techniku, žádná velká revoluce se nekonala. Pohonná jednotka v podobě letitého vzduchem chlazeného motoru zůstává i spolu s výkonovými parametry. 8,4 kW dostanete v 9 000 otáčkách, 9,5 Nm v 7 500. Nový a vylepšený je tu ale rám se zadní kyvnou vidlicí, který doplňuje už dříve používaná obrácená přední vidlice. Za novou maskou s jiným předním světlem se usídlila digitální přístrojovka s ukazatelem zařazeného kvaltu, palivoměrem a otáčkoměrem. Moderní jsou i blinkry a zadní světlo s LEDkami, takže už majitelé nebudou muset řešit žárovky praskající pod náporem vibrací.

Tím se pomalu dostáváme k novému vzhledu, který je barevnější, ostřejší a souvisí s ním i litá paprsková kola nebo dvojice výfuků pod sedlem. Za ně bych teda designéra nepochválil, víc by mi sem pasovala klasická macatá kulatá koncovka nebo by aspoň nemusely působit tak levně. Jinak ale ke vzhledu nemám větší výhrady. Jsou tady i pěkné detaily, třeba plastová zátka rámu, která vypadá jak její dražší frézované kolegyně, zubaté stupačky bez laku vypadají cool závodnicky a baví mě sklápěcí řadička a brzda.

Aby byl jing-jang správně v rovnováze, tak tu samozřejmě najdeme i nějaké kazíky. Číňan si zkrátka neodpustí vyrobit motorku bez nějaké chromové věci, takže tady máme aspoň kryt zadního třmenu z blyštivého plastu. Zadní madlo je sice věc praktická, oku ale naohýbaná trubka moc neulahodí. Na motorce najdete taky snad všechny druhy šroubků od klasických křížových přes šestihrany a imbusy až po torxy, slícovnání a kraje plastů občas taky vykazují lehké nedostatky stejně jako některé sváry a povrchovka. U motorky za 57 990 korun ale nemůžete čekat precizní provedení detailů a laku jako u evropských a japonských výrobců.

Vzhledem k tomu, že si pro Yukinu jdou zájemci především díky nízké ceně, rozhodl jsem se prozkoumat, jak je na tom konkurence. Protože jdete do showroomu pro novou motorku, vynechám ojetiny. Dvouletá záruka je pádný argument, který beru. Ostatně na začátku své kariéry jsem to měl stejně. Když chcete supermoto, tak tady máme Keeway TX 125i SUPERMOTO s nižší cenou (54 990,-), zato je ale vzhledově výrazně ošklivější. KSR Moto TW 125 SM už Yukině svým vzhledem šlape silně na paty, budete z peněženky ale muset vytáhnout o pět tisíc víc, a to už jsou třeba lepší gumy nebo fajnová přilba. Romet CRS 125 Fi Supermoto je pak úplně stejná motorka, za kterou si necelou tisícovku připlatíte a to je tak v téhle cenové asi tak všechno. Aprilii SX 125 nemá cenu zmiňovat, protože je bez jedné stovky za rovné kilo, takže mrkneme na ostatní kategorie. Tam je výběr už větší, a jestli jdete jenom po ceně, nemůže vás nezaujmout Romet Ogar 125 za šílenou cenu lehce převyšující 22 000 korun! Tady už se ale bojím, že si moc dlouho nezajezdíte. 22 tisíc je přeci za novou motorku strašně málo… Naopak jistotu v životnosti budete mít u Japonců, kteří nejsou zase tak daleko. Yamaha YS 125 stojí 69 990 a Honda CB 125F je o devadesát kaček levnější.

Zpátky ale do měkoučkého sedla Yukiny, které jsem proklínal už po 20 kilometrech. Měkká pěna potažená koženkou se velmi rychle prosedí a vaše pozadí vám dá najevo, že se na delší cesty budete muset obrnit. Koženka taky v džínech klouže. V kůži to bude určitě lepší, ale je škoda, že tu není sedlo odpovídající vzhledu a stylu motorky. Když už má zadek bolet, tak je jedno, jestli z tvrdé lavice nebo z měkkého. Jinak je tu ale dost místa na šoupání zadkem, poposedání, případně na vyvezení mladé, což se s jeho rovným profilem dá čekat. Podle očekávání je motorka taky se svými 870 mm v kohoutku trošku vyšší, se štíhlou stavbou ale není problém bezpečně došlápnout na zem.

Se 129 kilogramů vážícím strojkem je radost manipulovat a protahovat se městem. Yukina samozřejmě ráda zatáčí, takže budete moct s radostí pilovat svou supermoto jezdeckou techniku, tak jako jsem si to na parkovišti dal já a zavzpomínal na pubertální léta. Nečekejte samozřejmě dlouhé brzdné drifty, na to tu není rychlost a hlavně to nejde díky sdruženému brzdovému systému, který díky svému účinku nepotřebuje ABS. Ladění stopy, nájezdů do zatáček a výjezdů pod plynem jsem si ale s Yukinou užil. Že to není žádný závoďák, prozrazuje měkčí podvozek, samotný rám s novou kyvkou ale nevykazuje žádné stopy po kroucení. "Oblíbeným" tématem jsou opět gumy značky Timsun. Jestli chcete nepřesvědčivou přilnavost, na vodě mizernou přilnavost, zato ale nekonečnou životnost, nechte je tam. Jinak ale doporučuji hned po koupi zainvestovat do lepších pryží.

I při tomhle mém blbnutí měl motůrek chuť do života už od nejnižších otáček. Pro začátečníky dobrá zpráva, protože odpustí i nějaké to špatné zařazení, neškytne a nechcípne. Možná by si jen zasloužil o chloupek delší finální převod, rozhodně by mu pak prospěla šestka. Takhle tam člověk nasází všech pět rychlostí raz dva a marně loví ve skříni dál, protože motor hodně točí. A když hodně točí, tak hodně vibruje. Pokud se vibrací chcete zbavit úplně, musíte se pohybovat ve spodní polovině otáčkoměru, což znamená jet na pětku kolem padesátky. Když vám vibrace nevadí a rozhodnete se jim navzdory vyzkoušet, co v Yukině je, tak příjemně překvapí. Prodejce uvádí konstrukční rychlost 99 km/h, kterou se mi povedlo o 19 kilometrů překonat a když to trefíte, tak osmdesát, devadesát frčí pořád. Jednou z hlavních novinek u této generace je použití elektronického vstřikování paliva. Odpadá tak ladění sytiče při startování, což je příjemný bonus. U dvěstěpadesátkového kafáče Manxcafe jsem celkem nadával na to, že se motor hádal a nevěděl, jestli jet nebo ne. A tady jsem nic takového nenašel! Svůj podíl na tom má určitě to, že má člověk většinou plný plyn, ale ani na volnoběh nebo v pomalých rychlostech se žádný neduh neozval.

Rychlost i otáčky přečtete na přístrojovce, která by si zasloužila větší kontrast. Takhle to bylo s čtením údajů na sluníčku občas horší, nemluvě o kontrolkách okolo, ty už nešly přečíst vůbec. Displej kromě už uvedených funkcí nabízí taky jednu závodnickou vychytávku v podobě stopek. Když se podíváte na tlačítka, kterými se ovládají, tak je to spíš úsměvné. Smích by vás pak mohl přejít v případě, že se budete příliš spoléhat na ukazatel paliva v nádrži. Nádrž je dlouhá, táhne se skoro pod celým sedem, a jak se palivo přelévá, tak dílky vesele ubývají a naskakují. Lepší je proto si to čas od času ověřit pohledem pod víčko. Čas od času je to správné spojení, protože malý čtyřtakt benzín spíš jenom tak ochutnává.

Nový motard svým předkům ostudu rozhodně nedělá. Je vidět posun ve zpracování a zároveň si zachovává své jízdní vlastnosti, kde převládá snadná ovladatelnost, nenáročnost a vstřícnost. Protože útočí hlavně svou cenou, najdou se tady drobné mušky, které ale nováčkům v jedné stopě nedokáží zkazit čistou radost z jízdy.

Originál článku zde.

Text: Honza Zajíček

Foto: Jiří Jevický

Vyšlo 26.7.2018