Motorkaři.cz Yuki 125 RS
V dnešním testu nebudeme prohánět žádnou hustokrutou závodní hyperstřelu, ani neosedláme žádný vystajlovaný křižník v hodnotě dvou ročních platů. Podíváme se totiž na stroj ze škatule začátečnických stopětadvacítek. Tyhle motorky mívají obvykle nevděčnou roli – být laciné, dostatečně kvalitní, bezpečné a schopné zasvětit nováčky do tajů jednostopého světa. Způsob, jakým tyto role naplňuje malý naháč za čtyřicet tisíc, byl až překvapivě sebevědomý.
Úvodem je třeba přiznat krapet averzi, kterou jsem k motorkám od Yuki před testem choval. Pamatuju, když tahle značka začínala; pro mě i vrstevníky tehdy končila doba fichtlů, simálů a podobných divočin a začínali jsme motorkařit seriózněji. Pro většinu byla iniciačním strojem léty prověřená (rozuměj vylítaná) jawka, číza a emzeta, nanejvýš tak dodrbaný japonec a jen pár kámošů dokázalo osomrovat rodiče natolik, že jim byla k šestnáctinám pořízena nová motorka – neuvěřitelně levná, ale zbrusu nová, krásná a pro nás ostatní nedosažitelně moderní Yuki. Veškerá závist ale začala po prvních společných vyjížďkách mizet. Zatímco na strojích z hlubin minulého věku jsme řešili vypadlé uhlíky, prasklá lanka, ucpané karburátory a ulité svíčky, Yukiny takovéhle prkotiny nepotkávaly – tam se rovnou kroutily a praskaly šrouby na motoru, až vypadlo koleno výfuku z válce; na polňačkách praskala gufera předních vidlic, že tlumičák tryskal do rytmu jízdy jak Křižíkova fontána; otáčením řídítek se rozedřel kabel vedený kolem krku a zkratem se roztavila pojistková krabička… tohle že je nová motorka?, divili jsme se tenkrát nad těmi stroji, které potřebovaly důkladné domácí dodělání mnohem víc, než naši domlácení skoroveteráni. A troufám si tvrdit, že podobnou dávnou zkušenost bude mít víc z vás. Yuki zkrátka nazačala s dobrým zvukem, a i dovozce dnes přiznává, že v začátcích to bylo především hledání a boj s (ne)kvalitou nejrůznějších čínských dodavatelů. Od těch dob ale uplynulo dost času na vychytání much.
Stálým dodavatelem Yuki je už nějakou dobu Qingqi, jedna z největších čínských motocyklových značek, která začala před téměř třiceti lety v Džinanu vyrábět pro Suzuki a Peugeot většinu dílů a později i stavět jejich menší modely. Jinan Qingqi Motorcycle co.,ltd. dnes patří mezi to nejdražší a údajně i nejkvalitnější, co se v Číně v segmentu malých motorek vyrábí. Pojďme se tedy přesvědčit!
Kromě zmíněné ceny, těsně pod hranicní 40tis. Kč, zaujme Yuki 125 RS na první pohled typicky naháčovským designem. Od kulatého světla s chromovým rámečkem přes širokou nádrž až po prostorné sedlo a robustní podsedlovku zakončenou špičatým koncovým sedlem Yuki rozhodně neurazí, naopak získá pozornost díky dvěma (!) předním kotoučům, obrácené přední vidlici nebo zadnímu centrálu. Mlaďochům nebude jistě proti srsti ani akčně laděné černo-červené provedení s „rychlými pruhy“ na blatníku a nádrži. Po důkladném ohledání spojů, svárů a použitých plastů pak skutečně můžeme stroj z Qingqi zařadit mezi ty lépe zpracované čínské stroje, jež nám prošly pod rukama. Naháč působí sportovním dojmem nejen na venek, ale i po usednutí za dělená řídítka, která jsou situována poměrně nízko a dopředu. V kombinaci s vyššími stupačkami posunutými dozadu a díky širokému sedlu a vysoké nádrži tak Yuki 125 RS nabízí sportovně lehce předkloněný posez.
Na místě je také zmínit celkovou robustnost motorky – v sedle si rozhodně nepřipadáte jako na běžné stopětadváce. Yuki svými rozměry a ergonomií budí dojem spíš dvojnásobného obsahu a ani vyšší postavy nebudou za řídítky skučet. Na druhou stranu asi není rozměrná Yuki se 145 kg pohotovostní hmotnosti ideální začátečnickou dvácou pro šestnáctiletou motokočku… Poněkud vyšší hmotnost, která je důsledkem zmíněné robustní stavby motocyklu, se oproti subtilnějším strojům této kategorie logicky projevuje v poněkud tužší ovladatelnosti (pro kontrast mě napadá loni testovaný Keeway, který je vůči Yuki asi jako koloběžka proti babetě). Celkově však nejde o nic, s čím by si standardně vyživovaný šestnáctiletý kluk hravě neporadil, naopak se bude za řidítky Yukiny cítit skoro jako na dospělé motorce, která přitom nepostrádá hravost malorážky.
Srdcem motorky je vzduchem chlazený čtyřtaktní jednoválec s karburátorem, který poskytne maximální výkon 10 koní (8,5 kW při 7500 ot./min.) a krouťák 9,5 Nm (při 9000 ot.). To sice nejsou nijak brutální parametry, ale pro potřeby -náctiletých řidičů dokáže točivý jednoválec i s relativně těžší motorkou slušně a zábavně zacvičit. Vzhledem ke konstrukci motoru je navíc oprávněným předpokladem (který jsme však v testu mohli stěží důkladněji prověřit) životnost a spolehlivost motoru, jehož běžný servisní interval je 5000 km. Studený motor startuje díky sytiči bez potíží, je však vhodné jej nechat pár desítek sekund prohřát, a až poté mu naložit za uši. Malý jednoválec totiž potřebuje točit, točit a pro jistotu ještě víc točit. Do 5000 otáček je poměrně jalový, zdaleka nepředvádí vše, čeho je schopen, a tak za zmínku stojí snad jen koncovka výfuku bučící jako ucpaný vysavač. Motor má sice i v nižším pásmu dost pružnosti na to, aby se takhle nechal bez přílišného řazení vláčet po městě, jenže koho by to v šestnácti bavilo…
Mnohem lepší tak je vybičovat ručičku otáčkoměru až mezi šestku a osmičku. Právě okolo 8000 otáček chytá jednoválec ten správný dech, pružně a bez prodlevy reaguje na plyn a mačká ze sebe úplné maximum. Pětirychlostní převodovka s přesným a tichým chodem má přitom první dva kvalty poměrně krátké, takže motor lze rychle vytočit. To umožňuje Yukině skutečně dobrou akceleraci, takže pár desítek metrů po rozjezdu už v padesáti zařadíte trojku. Běžná cestovní rychlost dosahuje asi 80 km/h, vytočená pětka pak zvládne po rovině 110 km/h. Na dálniční přesuny to tedy není, ale v běžném provozu na okreskách a státovkách nebude teenager s Yuki překážet. Sportovně dravý projev motoru v nejvyšším (ač omezeném) pásmu otáček mladé jezdce jistě zaujme. Sympaticky živý motor navíc příjemně překvapil celkem hladkým chodem, respektive téměř úplnou absencí vibrací, které jsme od točivé malorážky po zkušenostech čekali. Jízda s neustále plným plynem není proto ani po delší době nadmíru obtěžující, očividně solidní uložení málo vibrujícího motoru v rámu naopak zvyšuje zábavnost motorky. Výtku naopak zaslouží spojka, která sice jde lehoučce, ovšem tu a tam se z ní při rychlejších rozjezdech linou zvuky jak ze soustruhu po ránu, jako by snad byla suchá a jen z plechových lamel, tudíž to chce trochu praxe a citlivější zacházení.
Slušný dojem z motoru podporuje také přesvědčivý podvozek. Ten je jedním slovem předimenzovaný a jak už jsme naznačili, jistě by bez potíží zvládl i minimálně dvojnásobně objemný motor. Přední „zlaté“ USD vidle vypadají frajersky, ale taky dobře fungují - jsou spíš tužšího ladění a poskytují dobrou odezvu i při nejvyšších rychlostech. Stejného ražení je i zadek. Kyvka sice na pohled nevypadá kdovíjak masivně, je však zcela pevná, nekroutí se ani v rychlých zatáčkách a díky zadnímu centrálu sedí jako přibitá. Zadní tlumící jednotka není stavitelná, je ovšem solidně tvrdší a její charakteristika překvapivě neutrpí příliš ani se spolujezdcem (byť tech. údaje hovoří o nosnosti 150 kg).
Už loni testovaný Keeway ukázal, že v Číně jsou schopní udělat malorážku s dobrým podvozkem, a Yuki 125 RS tenhle poznatek stoprocentně potvrzuje. Na co však nejsme u čínských strojů zvyklí, to jsou účinné brzdy, kterými Yuki disponuje – faktem je, že od předního dvoukotouče, toliko na stopětadvácách věci nevídané, by se dal očekávat hodně oslnivý, jedovatý a určitě přehnaný účinek. V reálu je přední brzda sice slabší, než se jeví, i tak ale poskytuje zcela dostatečnou účinnost. Její jemná dávkovatelnost navíc začátečníky nevytrestá, naopak naučí citlivému brzdění předkem. Zadní brzda pak svou roli plní rovněž zcela bez problémů, má solidní účinek a dostatečně měkké dávkování, aby se zpomalením stroje bezpečně vypomohla. Jedinou mouchou podvozku jsou tak snad jen pneumatiky značky Duro, do kterých jsou 17“ kola obuta. Jejich tvrdá směs potřebuje pořádně prohřát, aby gumy získaly na asfaltu tu potřebnou jistotu v náklonech, které pevný podvozek umožňuje, a za deště jistotou nedisponují vůbec. Na motorce za čtyřicet tisíc však těžko čekat micheliny, případná výměna pneu není žádná velká věda a tvrdé čínské sériovky se aspoň můžou pochlubit dlouhou životností.
Na výsledném dorém dojmu z Yuki 125 RS se podepsaly i další detaily. Zmínit tak můžeme třeba ukazatel zařazené rychlosti na jednoduché přístrojovce mezi kulatými budíky tachometru a otáčkoměru. Otáčkoměr přitom obsahuje palivoměr, jehož stupnice z deseti diod není jen tak na efekt, ale je skutečně poměrně spolehlivá. Ostatně, při spotřebě asi 2,8 litrů a 14litrové nádrži má Yuki dojezd 500 km.
Ani u dražších motorek nebývá standardem víčko nádrže s pantem. Na cestách za mladickým dobrodružstvím nebude k zahození ani malý úložný prostor pod sedlem, kam se kromě lékarničky a základního nářadí vejde třeba malá výbava antipichu a podobně… Praktickou drobností je také zamykací háček na přilbu nad levou zadní stupačkou. Trochu nešťastná je však délka bočního stojánku, díky níž stojí motorka skoro kolmo, až máte strach, že ji shodí vítr. Bočák je navíc vybaven čidlem proti spuštění motoru, takže buď budete ráno ohřívat motorku na hlavním stojanu, nebo prostě vytáhnete kablík čidla…
Yuki 125 RS ve výsledku příjemně překvapila. Za málo peněz jde o plnohodnotnou stopětadvacítku, která netrpí žádným výraznějším, byť třeba jen ojedinělým nedostatkem, jak bývá u čínských přibližovadel zvykem. Sympatická nahotina z Qingqi tak mezi ostatními dosud testovanými „čínami“ vyčnívá, svým provedením i vlastnostmi má blíže spíš ke dražší japonské konkurenci. Ačkoliv jejích kvalit Yuki přece jen nedosahuje (ani se tak netváří), nutno mít na zřeteli, že za čtyřicet tisíc dostanete novou a relativně „blbuvzdornou“ motorku s dvouletou zárukou a laciným provozem. A z pohledu začínajícího adepta jedné stopy je nakonec jen dobře, že má možnost volby, zda investuje tyhle peníze do ojetého japonce, nebo nové číny.
Text: Jan Krajíček
Foto: Jiří Jevický
Uveřejněno 24.05.2014
