Motorkáři.cz Malaguti Dune 125 vs. Yuki 125i XTR: Ohrožený druh

Říkal jsem to už loni při samostatném testu tehdy nové Yuki – pokud je vám 16 let a máte řidičák A1, můžete si koupit spoustu skútrů, naháčů, supersportů nebo lehkých endurek, ale s motorkami na dobrodružné cestování máte prostě smůlu. Máte-li doma na zdi plakáty GS nebo Africa Twin a chcete odstartovat svoji jednostopou kariéru na osminkové verzi těchto strojů, moc na výběr nemáte. Je velice pravděpodobné, že skončíte u rozhodování, jestli levnější a vybavenější Yuki, nebo dražší a silnější Malaguti. Kterou vám doporučíme?

Na tuhle otázku bude odpověď mnohem složitější, protože nám do ní vstoupil ještě další faktor, a tím je dostupnost. Euro-pětka kosí, co jí stojí v cestě, a zejména kategorie malých objemů trpí naprosto zbytečně, do toho ten slavný koronáč… Zkrátka a jednoduše, Yuki XTR takhle, jak je, již neseženete. Vyprodáno už dávno v létě, prakticky v době našeho testu. Další kusy měly dorazit, ale nebylo jasné, kdy se tak stane. Teď už se ví, že XTR přijde zkraje příštího roku, jenomže ač motorka bude vlastně pořád stejná, stejné tvary, stejná výbava, tak její motor již nebude pětikvaltový vzducháč, nýbrž šestikvaltový vodník s trochu lepšími parametry. A také logicky o něco podraží. Takže tenhle test berte hlavně jako pomocníka při rozhodování nad zachovalou ojetinou. Nebo jako takový nástin toho, co můžete od XTR čekat, až tu bude ta novější varianta, samozřejmě s výjimkou motoru. Malaguti naštěstí seženete pořád.

O tom, že je Yuki 125i XTR podle mě nejpovedenější motorkou současné nabídky průhonické značky, jsem psal již loni v samostatném testu. Fakt mě překvapila a musím říct, že ani letos mi nepřišla o nic horší. Takže to nebyl nějaký můj chvilkový úlet. Ikstéerko je motorka, za kterou se nemusíte před školou stydět. Nebo před Kauflandem. Nebo na rybách. Prostě kdekoli. Nesnaží se maskovat, že jde o rozpočtovku, nehraje si na něco víc, než co je – kyvka je obyčejný jekl, trn centrálního stojanu moc krásy taky nepobral, žádné nastavitelné páčky, plexi napevno, kufry napevno (ne že by Číňan nedokázal udělat nacvakávací, ale prý ten systém nebudí moc důvěru, tak raději v Yuki sáhli po této bezproblémové variantě). Na druhou stranu co se zpracování týče, nemá se XTR vůbec za co stydět. Prostě rozpočtovka, ale dobře udělaná. Však se také motorka vyrábí u Zongshenu. Navíc má hodně pěknou výbavu – LED světýlka, USD vidlice, USB zásuvka vedle přístrojovky, poměrně velké plexi, centrální stojan, velké trubkové padáky a již zmíněné kufry. Ty nejsou kdovíjak obrovské, boční mají objemy 12 a 20 litrů, topcase 35 litrů, ale na víkendové výlety nebo na nákup do supermarketu je to akorát. Tohle všechno dostanete (nebo jste spíš dostali) za 64 990 Kč, teoreticky šla koupit i o pět tisíc levnější varianta bez kufrů a padáků, ale za celou dobu prodeje si ji žádný zákazník nezvolil.

Yuki už jsem znal z loňska a věděl jsem, co mě čeká, o to více jsem byl napnutý, jaká bude Malaguti. Pro mě tohle totiž bylo vůbec první setkání s Terrou. Počkat, s jakou Terrou, vždyť je to přeci Malaguti Dune? Jo, ale před deseti lety to byla Derbi Terra. Pokud nejste v obraze – Malaguti před lety zanikla, ale teď ji oživila rakouská firma KSR, která pod tímto jménem dováží z Číny bývalé Derbi, které tam v rámci spolupráce s Piaggiem vyrábí Zongshen. Zmatek? Neřešte to, prostě jestli se vám zdá, že jste Dunu už kdysi viděli, tak se vám to nezdá, a výrobce je stejný jako u Yuki. Globální svět je fakt malý. A překvapivě malá je i Dune. Na fotkách mi vždycky přišla tak dospělá, a i když ji vidíte trochu z dálky, působí jako velká motorka, jenže potom zjistíte, že to sedlo je nějak podezřele nízko. Z tohohle dosáhne i nepříliš vzrostlá holčina! A taky vidíte, jak je ten design nadčasový. Tohle se kdysi designérům Derbi fakt povedlo, ani po letech neztrácí Terra/Dune nic na své přitažlivosti. Jak proti yukině chybí ta lešení a kufry, je to takový čistější vzhled. Větší kolo vepředu, širší vzadu, hezká kyvka s vodítkem řetězu, pěkný rám, je prostě vidět, že to je dražší motorka. To potvrzuje i cenovka, na níž najdete uvedeno 86 900 Kč. Když přihodíte dva tisíce, můžete mít verzi X Black Edition, která má větší přední 21" kolo. Zpracování je taky slušné, byť se nedá říct, že by v téhle oblasti Malaguti svou soupeřku nějak převyšovala. Hlavně ten motor ale, ten vyvolává očekávání…

Jaké jsou obě motorky na palubě? Na řídítkách najdete naprosto stejný ovladače, Yuki nabídne lepší zrcátka, větší a lepší plexi, které opravdu funguje, a kónická řídítka, která se dobře drží. Přístrojovka se mi taky líbí víc, na Malaguti je taková jak z ostrého endura. Nicméně po stránce zobrazovaných údajů umějí obě to samé, Malaguti navíc informuje ještě o vyklopeném stojanu, jen se musí více přepínat čudlíkem, USB zástrčku najdete i tady. Po stránce výbavy působí „Italka“ překvapivě víc rozpočtově – obyčejná řídítka, kulatá zrcátka, malé plexi spíš do města, přivařené držáky stupaček spolujezdce…

Co se jízdní pozice týče, na Malaguti je hodně sportovní. O nízkém sedle již byla řeč, ale jak je motorka přeci jen zespodu poměrně vysoká, neodvratně to znamená stupačky blíže k sedlu, než by bylo pro nějaké cestování vhodné. Nohy máte na Dune mnohem více zalomené a stupačky jsou i poměrně vzadu. Sedlo je navíc sice velké, ale dost měkké, takže do něj zapadnete a sedíte nízko. Na manipulaci ve městě je to ale fajn.

Yuki nabízí uvolněnější posez, na delší vzdálenosti vhodnější. Stupačky najdete víc vepředu, nemáte tak ohnuté nohy, přitom na stání ve stupačkách při nějakém občasném přejezdu polní cesty je příjemnější než Malaguti. Sedlo je menší a tužší než u Dune, ale netlačí a mně osobně bylo příjemnější. Za co musím obě motorky pochválit, jsou vyjímatelné gumy ve stupačkách – Malaguti má potom stupačky zubatější, ale menší, Yuki naopak velké, ale ne tak ostré.

Porovnání agregátů je v nově nastalé situaci trochu irelevantní, ale jak bylo řečeno, pojďme to brát jako pomoc v okamžiku, kdy se vám namane koupě nějaké lehce ojeté Yuki a budete přemýšlet, jestli teda levnější vzducháč, nebo zda si připlatit za vodníka v Malaguti. To je velmi moderní agregát, jenž byl jedním z prvních silných čtyřtaktů pro A1. Čtyři ventily, dvě vačky a samozřejmě „plných“ 11 kW, které vám umožňuje legislativa. Nicméně i když má má Malaguti v kilowattech víc, než Yuki v koních, tak pokud koukáte na cestování, není tady volba úplně jednoznačná. Yuki má totiž hodně příjemný motor, vzduchem chlazenou dvouventilovou licenční Hondu s vibracemi v rozumných mezích. Potěší tlumený hutnější zvuk, na 125 opravdu pěkný. Nárůst síly je lineární, víte v každém okamžiku, že pod sebou máte pouhou osminku a musíte hodně přidávat, když chcete dynamiku. Dá se krásně proplouvat městem, kdy jen točíte plynem se zařazenou pětkou a užíváte si slušný dvouventilový krouťák ve středním pásmu, když ale potřebujete předjíždět nebo vyžadujete zrychlení, je nutné řadit (převodovka má tvrdší, ale krátký chod) a držet motor v točkách blízko maxima. To mu ale naštěstí vůbec nevadí, nemáte pocit jako u jiných čínských vzducháčů, že by se chtěl rozskočit. Prostě žádné dělo, ale taky žádný lenochod, 90 km/h maže celkem spolehlivě, když jste drsní, dokážete tachometr dotlačit až za 110.

Malaguti má nejen víc koní, ale také rychlostí, bohužel řazení má hodně dlouhé dráhy a taky motor víc vibruje, a to celkem citelně. To mě úplně nepotěšilo. Na druhou stranu mu to ale odpustíte, když ho poprvé vytočíte. Cítíte už odspodu, že to je moderní jádro, působí silněji ve všech oblastech a za hranicí sedmi tisíc otáček vyrazí úplně dravě dopředu. Jo tak tohle prostě chcete! Tohle je A1, která není na loudání a na nudění se. Taky se jede o něco rychleji, i když pořád to není žádná raketa, převody jsou totiž spíš kratší, takže namísto dramaticky vyšší maximálky je tady hlavně podstatně lepší dynamika.

Malaguti je navíc výrazně lehčí, ale neřekl bych, že to je nějak výrazně znát, pokud jde o ovladatelnost. Má totiž širší gumy, vepředu větší kolo, zubaté pneu, prostě fakt adventura. Yuki jede na 17“ užších kolech, naše testovačka navíc měla obuté Micheliny, a umě svá nadbytečná kila maskuje. Působí obratně, zpočátku až vrtkavě, ale brzy jsem si zvykl. Na Číňana povedený podvozek, škoda jen, že přední vidle na malých nerovnostech není citlivá, celý předek poskakuje. Ale ani Malaguti není dokonalá, tam se vidlice zase hodně potápí při brzdění. Zadek má o fous lepší Yuki, která používá přepákování, brzdy zase Malaguti, u níž se předek krásně zahryzne. Yuki je na brzdách trochu vlažnější a zase potvora pískala jako ta loňská…

Otázka, jestli vzít Yuki za 65, nebo Malaguti za 87 tisíc, vlastně už teď není aktuální. Nicméně odpovědět si na ni můžeme. Obě motorky mají co nabídnout, přičemž každá si bere na starost trochu jinou sortu zákazníků. Malaguti pořád drží dál Terru, to byla super motorka, nadčasová a je vidět, že v téhle oblasti sportovně laděných adventur toho moc lepšího asi nevymyslíte. Silný motor je hlavní lákadlo (škoda že docela brní) a celá motorka je spíš na městské bojůvky a kratší výlety s přejezdy polňaček apod. než na nějaké velké cestování. Na Yuki klidně pojedete dál, jen to bude trochu trvat, není to žádné dělo. Ale leccos převezete a budete docela v pohodě. Můžete ji brát i jako alternativu ke skútru na dojíždění do práce, kufry jsou tak akorát, aby se nákup vešel, ale motorka nebyla otylá, prostě praktická věc. Jsem upřímně zvědavý, jaká bude s tím novým motorem. A za kolik.

Podívejte se na článek a VIDEO.

Uveřejněno 10.12.2020

Text: Jan Remeš a Lukáš Růžička

Foto: Jiří Jevický

Video: Honza Zajíček a Honza Fuka