Yuki 250 V3

Musím se vám hned na úvod přiznat, že už od výstavy Motocykl 2006 jsem měl v hlavě tu podivnou směsici zvláštnosti až ošklivosti, pohodlí a techniky, motorky a skútru a já nevím čeho ještě všeho, čím je nová Yuki 250 V3. S integrovaným rádiem, přehrávačem kazet a MP3 může rovnou konkurovat Hondě Gold Wing. Tomuto mamutímu motocyklu je totiž tento vesmírný skútr podobný ještě v několika detailech. Jemným žebrováním, ve kterém jsou ovšem ukryty reproduktory, které změní v mžiku tento stroj v pojízdný jukebox a také celkovou hmotou soustředěnou do přední části motocyklu.Prohlédněte si pozorně Gold Winga a uvidíte, kde číňané brali inspiraci.

Ano, v případě Yuki V3 je možno spíše mluvit o motocyklu, něž o skútru. Napovídá tomu i posaz, který je vyloženě motorkový. Široká, krásně tvarovaná řídítka, alá velké skútry od Yamahy či Hondy se krásně drží a sedlo je opravdu velmi pohodlné. Solujezdec, v mém případě manželka, si velmi pochvalovala zadní masivní madlo, o které se může vlastně i opřít a dává pocit jistoty. Skútr jsem si přebíral v chladných dubnových dnech a motor byl téměř úplně syrový. Ovšem i tak nádherně a plynule táhnul a do „červeného“ pole, které zde začíná ve 110 km/h. Štítek nad kapličkou přístrojů ovšem odvádí svou práci perfektně a já jsem si ani nevšiml, že na dálnici z Průhonic už lehce porušuji předpisy. Ubral jsem, abych si na sobotní, úplně prázdné dálnici, prohlédl kompletní ovládání a všechny ukazatele.

Lehce jsem stlačil ovladač rádia a už to začalo. Pár řidičů se dokonce ohlédlo. Je až neskutečné, jak čistý zvuk se line „odněkud“ zevnitř. Měl jsem chvílemi pocit, že mám sluchátka. Věřte mi, to stojí za vyzkoušení! Podvozek, pneumatiky a brzdy se nedaly, vzhledem k počasí, pořádně vyzkoušet a potrápit, ale musím říci, že vétrojka za celou dobu nezaváhala ani na okamžik a brzdy se mi občas zdály až příliš ostré! ale je to věc zvyku… Soudě podle názvu byste možná pod plasty očekávali vidlicový tříválec, ale to je omyl. Jedná se opravdu o klasický skútrový pohon s motorem umístěným vzadu a bez nutnosti řadit převodové stupně. V případě V3 je to vodou chlazený, čtyřdobý jednoválec, který dává výkon až 10 KW, což na rozpohybování tohoto stroje bohatě stačí. O předjíždění se dá zvládat s naprostou elegancí a jistotou. Radostí je ovšem rozjezd z křižovatky. Není tak ostrý, jako v případě konkurentů z Itálie, ale je jemný a komfortní. Podsedlový prostor na přilbu, odkládací přihrádky a spoustu praktických háčků a vychytávek, jako na maloobjemových skútrech tady nečekejte. Koneckonců designu a masivnosti muselo něco ustoupit. Také jsem se trošku pral s centrálním stojanem, ale mohl to být problém pouze testovaného exempláře.

Na závěr jsem si nechal tu nejzajímavější část testu. Nebývá tak často součástí tohoto testování. Takový malý crash-test. Jel jsem po týdnu V3 vrátit a zrovna strašně lilo. Přede mnou asi 60 km a navíc napříč celou Prahou v ranní špičce. jedu tedy do redakce, abych stroj ještě nechal dofotit a doladit detaily testu, když tu najednou, z ničeho nic, po lehkém dotyku přední brzdy, na kostkách a v louži…došlo k tomu, co jistě všichni očekáváte. Okusil jsem tvrdost smíchovské dlažby a zároveň otestoval ty nádherné „padáky“ na stranách. Výsledek: Řidič – řádná modřina na kyčli (kterou se manželce podařilo objevit až po třech dnech utajovaného pokulhávání) a lehká oděrka na ruce. Jinak nic. Motocykl – ulomená stupačka. Jinak NIC !!! Nepočítám – li lehce odřený padák a lehoučce výfuk. Dokonalá práce ochranného oblouku. Celkový dojem – budete vypadat originálně a za dobré peníze se fajn svezete a ještě pobavíte náměstí či náves večerní diskotékou. Za 89.900 to není špatné…

Pro MF Dnes testuje motocykly: Dalibor Gondík