Nejekonomičtější - Yuki 125 Enduro

Překvapili mne, Číňani! Ta motorka je příjemná do ruky, ovladatelná a na čtyřtaktní stopětadvacítku motor opravdu pěkně táhne. Je to prostě stará vyzkoušená Honda a těch deklarovaných 11,5 koně se dá výrobci věřit. Je to ostatně stejný výkon, jakým disponuje poslední model Hondy XR 125L. Při prohlížení obrázků našeho testu nezapomeňte, že Yuki 125 Enduro je motorka do města, třeba i na polní cestu, ale žádná kroska! Jenže ona je ta motorka zatraceně povedená a jezdit s ní jen po silnici, to člověku prostě nedá. Zvlášť když mi v zastoupení Yuki při předávání řekli, že prý už s ní někdo při testu skočil šest metrů. Nekomentoval jsem to, do výšky to asi nebylo a přes šest metrů do dálky jsem kdysi bez problémů skákal s cestovní Jawou kývačkou. No, neměřili jsme to, jak daleko létala Yuki 125 Enduro, ale deset metrů určitě a když je dopad jak má být, tak pořád to nejsou dorazy. Výrobce navíc motocykl vybavil celokovovými stupačkami s hroty proti sklouznutí boty při jízdě ve stupačkách, a tak ta motorka už na první pohled svádí k řádění v terénu.

Rozveselili mne, Číňani! Prohlížel jsem motorku z hlediska materiálů a zpracování. Nic významného, co by se dalo vytknout, jsem nenašel. Jak ale u čínských výrobců stále vznikají nové a inovované modely a lidská práce je tam velmi levná, je právě Yuki 125 Enduro příkladem citlivé kalkulace výrobních nákladů jednotlivých povrchových dílů. Záhadný plast, ale poměrně křehký, ze kterého můžete mít na jiné čínské motorce téměř vše včetně blatníků, protože jeho zpracování je patrně velmi levné, tu je použit pouze na boční podsedlové kryty. Tam to opravdu nevadí. Přední blatník, na který enduro občas upadne, je ale z probarveného elastického polypropylénu, aby se při pádu nepoškodil. Forma do vysokotlakého vstřikovacího lisu na takový díl je drahá, ale výrobce patrně reálně předpokládá, že na tvaru předního blatníku nebude třeba dlouho nic měnit, a tak se pro tu investici rozhodl. Zadní blatníček je pro změnu z plechu, pod nosičem je to vcelku jedno a ocelový plech bouchaný levným lisem je vyhovující. Prodloužení zadního blatníku je z plastu, patrně na bázi styrenu – středně pružný, levný a u tohoto dílu obvyklý i na drahých motorkách. Ovšem maska světlometu, to je ta poslední kapka do sbírky: skelný laminát! Díl, dominující designu motocyklu, u něhož je předpoklad, že se jeho tvar bude měnit, se dá v sériové výrobě ručně plácat do kopyta opravdu jen tam, kde je lidská práce hodně levná. Z hlediska uživatele ale dobré: je hodně pevný, a když už spadnete tak blbě, že vám štítek praskne, tak jej slepíte dvousložkovou pryskyřicí, přetmelíte, přestříknete a je zas jako nový. Čili sečteno, podtrženo: výrobce se samozřejmě snaží ušetřit, ale ne za každou cenu. Myslí na zákazníka a na užitnou hodnotu motocyklu.

Doběhli mne, Číňani! Přebrousili duralové ráfky tak, jak se brousí pod rychlý chrom a smočili je do eloxovací lázně. Vypadají na povrchu jako ocelové, jen ten profil mi neseděl. Musel jsem na to vzít magnet, abych měl jistotu. Opravdu dural! Fakt dobrý, úspora váhy na neodpružených dílech a ještě i odolný povrch proti korozi. A jak je na tom podvozek? Klasické šasi v Číně dovedou, dva pružící a tlumící elementy pro zadní kyvnou vidlici nejsou pro oko tak elegantní jako centrál, ale fungují! Zatím jsem neviděl čínskou motorku s centrálem, který by nejen péroval, ale taky řádně tlumil a aby bylo možné se dostat k jeho seřízení bez demontáže. Takže konstrukčně je s odpružením Yuki 125 Enduro krůček zpátky, ale nijak to nevadí. Lepší je dobře okopírovat starší technologii, než mít s novou problémy. Kdo rozdýchá fakt, že jezdí na čínské motorce, jistě se za pořizovací cenu 49 990,- korun smíří se starší konstrukcí odpružení a třeba i s rovným lavicovým sedlem, které se na dnešní dobu příliš sportovně netváří, ale co do pohodlí mu není co vytknout z hlediska řidiče ani spolujezdce. Přední kotoučová i zadní bubnová brzda jsou pro motocykl o vlastní váze 115 kilogramů dostatečně dimenzovány, jezdili jsme i ve dvou, brzdy jsme nešetřili a neslábly ani při úplném zastavení z prudkého kopce z maximální rychlosti. Ta je z kopce přes 110 a do kopce sólo skoro sto, což vyhovuje ve městě, v terénu a se spolujezdcem. Kdo jezdí sám a delší štreky, tomu bych doporučil těžší převod – motor na to má a dá se to pořídit lacino. Enduro Yuki 125 je nabízeno v sytých pastelových barvách a proti testovacímu motocyklu jsem již v prodejně zaznamenal nové modely s modernějšími kónickými blikači.

Text: Honza Čejchan
- Převzato z Českých Motocyklových Novin