V terénu vlastní cestou
V Číně je opravdu spousta fabrik, které se zabývají motocykly. Mezi nimi je také továrna vyrábějící motocykly se značkou QingQi, které se u nás prodávají pod názvem Yuki. V zemi původu se jedná o starou známou firmu, která se může pochlubit 50letou historií výroby a také spoluprácí s japonskou továrnou Suzuki.
Námi testovaný zástupce patří do kategorie malých endur. Pohonnou jednotkou je čtyřdobý jednoválec o objemu 125 ccm a kdyby ti od pohledu připadalo, žes jej již někde viděl, tak věř, že tomu bylo nejspíše u Suzuki DR 125, která se vyráběla v roce 1978. Jedná se o nenáročný, ale svou práci dobře odvádějící vzduchem chlazený motor, který disponuje 11,5 koňskými silami. I přes to je poměrně živý a hlavně nemá výkonnostní díry v celém průběhu otáček.
Jízda po silnici, ať již ve městě či mimo něj, je proto příjemná. Tomu odpovídá i rozsah tachometru. Díky dobrému podvozku se stroj na asfaltu příjemně vede nicméně nejen na silnici je potřeba enduro otestovat.
V pražském Motole je známá nemocnice a kousek odtud i krematorium, tudíž veškerá občanská vybavenost pro nešiky pohybující se na místní motokrosové trati. Zdejší hlína je opravdu tvrdá, což již dříve otestoval můj znalý zadek. Na první pohled příjemné silniční pérování zde odhalí své slabiny a promění se v nepříjemnou houpačku. Vidlice na nerovnostech skáče až na dorazy a totéž se týká i zadních tlumičů, které při přistání z výšky citelně protestují. To je však nedostatek, který by šel částečně dořešit alespoň vepředu tvrdší pružinou a hustším olejem.
Individualitě se meze nekladou
Zbytek stroje pracuje jak se patří. Přední kotoučová brzda má dostatek síly a dobře se dávkuje, od zadního bubnu toho nelze již z jeho podstaty očekávat příliš. Posez je na cestování a běžnou jízdu vcelku příjemný ale v terénu se v sedle špatně pohybuje, na můj vkus je až příliš měkké a hluboké.
Příjemná široká řídítka výborně padnou do ruky a krom standardních ovládacích prvků ne nepodobných Jawě, jsou osazena českými zrcátky. Ty poskytují dostatek informací o dění za zády, nicméně působí dojmem, že sem jaksi nepatří. Nakonec pokud se někdo rozhodne jezdit více času Off-road, stejně je sundá.
V neposlední řadě je třeba zmínit se o nádrži, která při spotřebě do tří litrů na 100 km zajišťuje slušný akční rádius.
Do přístrojového panelu je vsazen přehledný tachometr spolu s otáčkoměrem a kontrolkami. Nechybí ani jedno denní počítadlo kilometrů, vše ale v mechanické podobě, protože displeje by patrně zvedly pořizovací cenu. Jednoho dne to však bude platit opačně a mechanická zařízení budou cenovým přepychem.
Z toho všeho je zřejmé, že rozhodně není nad Yuki nutno ohrnovat nos. Ve své třídě patří ke slušnému průměru a v některých ohledech i vyniká. Čím dál víc přestává platit, že co je čínské to je šunt a tento ekonomický gigant se rychle učí používat moderní technologie. Možná přijde den, kdy největší touhou mladých motorkářů bude stroj s čínským nápisem na nádrži. Prozatím je Yuki - QingQi kvalitou průměrným, ale cenou opravdu zajímavým řešením pro mladé adepty jedné stopy.
Autor: Jim (převzato z magazínu ČMN č.9)
